Židovský hřbitov v Sedlci-Prčici

Židovský hřbitov byl u Prčice zřízen v letech 1865-67 a pohřbívalo se zde až do roku 1942. Hezkou procházkou severně od Prčice směrem k Heřmaničkám úvozovou cestou kolem rybníku Fabiánek, doporučujeme navštívit. 

Historie hřbitova

Židé se v Prčici usazovali od počátku 17. století, ale není známo jak velká zdejší komunita v této době byla. V soupis židů z roku 1724 je k roku 1618 uveden počet neurčitý. Zprvu ve městě nebyla ani synagoga, ani pohřebiště. Zdejší židé užívali židovské hřbitovy v Kosově Hoře, Jistebnici, Prudici či Voticích. 

Roku 1865 židovská náboženská obec zakoupila od Johanna Pištěka pole, které pak využila na založení hřbitova. K jeho vybudování došlo mezi lety 1865-1867. První pohřeb zde proběhl v srpnu 1867 a pohřbenou byla Josefa, dcera Veita Mautnera ze Sedlce. Poslední pohřby se zde konaly roku 1942. Zřejmě jako poslední tu byla v říjnu 1942 pohřbena vdova Hermína Löwy z Borotína. Celkem zde za dobu fungování hřbitova bylo pohřbeno přibližně 170 lidí. 

Za války i po válce hřbitov chátral. Do dnešních dnů se dochovalo kolem padesáti náhrobků z různých období. Většina z nich má německé či německo-hebrejské nápisy, novější pak nápisy česko-hebrejské či jen české. Pouze na jednom náhrobku z roku 1882 je epitaf čistě hebrejský. 

Zdroj: hrady.cz


Kudy se vydat

Hřbitov leží asi půl kilometru sweverovýchodně od okraje Prčice, při úvozové cestě, na kterou se dostanete z rozcestí silnice vedoucí směrem na Heřmaničky a cesty vedoucí k místnímu hospodářskému družstvu. Cesta není sjízdná autem, vede kolem malebného rybníku Fabiánek až ke hřbitovu, který uvidíte již z dálky díky vzrostlým stromům ohraničeným hřbitovní zdí. 





Synagoga v Prčici

V 18. století a v první polovině 19. století bývala modlitebna v domě čp. 109 (kolem roku 1840 stávala na st. p. č. 118), který mj. obývali také členové rodiny Straussů. V přízemí tohoto domu bývala vinopalna a vyrábělo se tu draslo a zpracovávaly kůže, v patře domu byl modlitební sál (ten tu existoval až do postavení synagogy). Od roku 1832 byl majitelem tohoto domu Václav rytíř z Eisensteinu. Po polovině 19. století došlo k rozsáhlé přestavbě: domy čp. 109 a 13 na st. p. č. 118 a 119 byly sloučeny do jednoho domu čp. 109, který byl adaptován pouze k obytným účelům. Současná podoba domu pochází z doby přestavby ze 20. století.

Dnes již neexistující židovská synagoga vznikla přestavbou domu čp. 68 (spodní část Vítkova náměstí, dům pod radnicí), který pro židovskou náboženskou obec koupil Moises Strauss od Johanna Pištěka.

Synagoga byla postavena v letech 1852-1854 a slavnostně zasvěcena byla votickým rabínem Mosesem Schiffmannem 18. 8. 1854 v předvečer šabatu. Synagoga byla postavena ve dvoře židovského obecního domu čp. 68, v přední budově byl byt šamese. 

Budova synagogy byla prostá stavba s valbovou střechou a vysokými okny půlkruhově zaklenutými. Přední trakt objektu, v němž se nacházel byt a rituální lázeň mikve, jejíž zbytky se dodnes pravděpodobně nachází ve sklepení objektu, byl v roce 1875 zvýšen o jedno patro a přestavěn na školu pro židovské děti. Ta fungovala do roku 1910, kdy byla pro malý počet žáků zrušena. Budova je však v této podobě málo změněná dodnes. Hlavní modlitební sál byl plochostropý a stěny byly zdobeny dekorativní malbou. Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V přízemí modlitebního sálu bylo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských.

U synagogy je doloženo působení dvou rabínů-Ignáce Kohna (1883-1924) a Viktora Taussiga (od r.1924).

Na počátku nacistické okupace byly předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách židovskéhu muzea. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií. Nejstarší předmět pochází z roku 1722.

Židovská náboženská obec v Prčici založená snad již v průběhu 18. století zanikla v důsledku nacistické okupace. Dne 4. září 1942 bylo transportováno 31 židovských obyvatel Prčice do koncentračních táborů, zachránili se pouze členové rodiny Friedmanovy emigrací do Palestiny.

Židovská náboženská obec v Prčici nebyla po 2. světové válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej v roce 1961 prodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí.

Zdroj: sedlec-prcice.cz, zanikleobce.cz, wikipedia.org

Židé v Prčici

Židé se v Prčici usazovali již od počátku 17. století. Roku 1689 je v městečku písemně doložena rodina Salomona Cantora, který se narodil roku 1657 v nedalekých Nalžovicích. Tu sem přivedl Jan Maxmilián z Talmberka, majitel prčického statku. Roku 1702 je tu evidováno 7 židů starších deseti let. V soupisu židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku 1689 modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou potaše a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), koželuh Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi.

Roku 1726 byl vydán translokační reskript, který nařizoval soustředění židovských domů v jedné ulici nebo čtvrti, které musely být dostatečně vzdáleny od kostelů a od míst, kudy procházela křesťanská procesí. V souvislosti s tímto zákonem byly nakresleny plány židovských domů a jeden takový pochází právě z Prčice. Židovský dům je na tomto plánu z roku 1727 zachycen u mostku přes potok severně od náměstí; tento židovský dům je nakreslen v podobě dvou stavebně spojených objektů - jeden byl přízemní, druhý byl vyšší, snad patrový.

V soupisu židů z roku 1783 je uvedena jedna rodina palírníka Veitha Mautnera s pěti dětmi.

V soupisu židů z roku 1793 je uveden koželuh a draslař Isak Kraus se ženou Annou, jejich dva ženatí synové - Samuel se ženou Elisabethou, Jakob se ženou Rosalií, a dále dva svobodní synové a jedna dcera Isaka Krause. Isak Kraus zaměstnával svobodného učitele z Bystřice Simona Löwyho, svobodného pomocníka v palírně Moisese Wesselého a bydlela s nimi i Ludmila Straussová. V soupisu familiantů je na panství Prčice a Uhřice vedeno 5 rodin.

Matriky vedené v Prčici tu dokládají židovské rodiny od 20. let 19. století do 20. let 20. století. Většinou se jednalo o rodiny obchodníků, ale v 50. letech 19. století to byl také Vorbeter Abraham Fischer, palírník Michael Fried, učitel náboženství Salomon Rederer, v 60. letech 19. století Ignatz Kantůrek, v 80. letech 19. století učitel Ignatz Kohn, ve 30. letech 20. století rodina majitele octárny a palírny kořalky Ignáce Frieda.

Na počátku 20. století obvod židovské náboženské obce zahrnoval kromě Prčice a Sedlce také Borotín, Divišovice, Jetřichovice, Kvasejovice, Lhotu, Liběšice, Mezno, Měštice, Nadějkov, Nosetín, Petříkovice, Přestavlky, Ředice, Střezimíř, Stupčice, Uhřice, Veletín, Bolechovice, Červený Újezd a Velké Heřmanice. Roku 1880 tu bydlelo 31 židů, roku 1890 45 židů, roku 1900 52 židů, 1910 43 židů, roku 1921 24 židů a roku 1930 23 židů.

V období nacistické okupace bylo vyvražděno 31 prčických obyvatel židovského původu. Všichni byli 4. 9. 1942 přivezeni do Terezína. Jejich další osud není znám a proto je za datum a místo jejich smrti pokládáno datum odjezdu a cíl transportu z Terezína na východ. Počet nekoresponduje s posledním předválečným údajem o počtu občanů hlásících se k judaizmu, což však mělo, kromě přirozených přírůstků, či úbytků obyvatel, řadu důvodů. Do počtu deportovaných byli kromě Prčice zahrnuti zřejmě i židé z nejbližšího okolí, další uprchlíci přišli ke svým příbuzným do Prčice z pohraničí a v neposlední řadě nacistické úřady důsledně vyhledávaly občany židovského původu i když se k juaizmu nehlásili a nebyli ani členy židovské náboženské obce.

Zdroj: sedlec-prcice.cz, zanikleobce.cz