Šanovice - vesnička v údolí

11.04.2020

Šanovice jsou malebná středočeská vesnička v údolí Českého Meránu ležící dva kilometry od města Sedlec-Prčice a necelé tři kilometry od areálu hotelu Monínec. Šanovice jsou klidným místem pro klidnou dovolenou, avšak co by kamenem dohodil od ruchu sportovišť a turisticky zajímavých míst oblasti Toulava. 

Současnost

V roce 2011 v Šanovicích bylo evidováno 17 adres a trvale zde žilo 25 obyvatel. 

Okolí

Okolí vesničky je velmi příjemné a vhodné na pěkné procházky různých délek i náročnosti, ať cílené či toulavé. Skvělé jest okolí pro cyklisty, neboť terén jest možno vybrat příjemný až náročný. V okolí se nachází mnoho míst pro různé sportovní aktivity, a to ať koupání v příjemných a upravených přírodních koupalištích, skvělé golfové hřiště, možnost vyjížďky na koních, lyžování sjezdové i běžkové, je-li vhodné počasí a mnoho dalších sportovních aktivit, které najdete zde: Sportovní a jiné vyžití . Okolí je rázovité bohaté na louky, polní cesty, lesy i mnoho rybníků, což činí z procházek příjemný zážitek. 

Historie

První písemná zmíňka o vesnici pochází z roku 1394. Již v této době byly v Šanovicích patrně dva zemanské dvory. Dne 30. 1. 1437 postoupil císař Zikmund "nápad, který měl tu ve vsi po Kačce ze Šanovic, vdově po Ješkovi odtudž, Péšovi ze Sedlčan", kdy po smrti Kateřiny, vdově po jediném známém vladykovy Ješkovi ze Šanovic (pravděpodobně), který zemřel bezdětný, připadla odúmrť císaři. Další zmíňka pochází z roku 1469, kdy se uvádí, že Chval z Kolína uveden byl v držení dvoru kmecího v Šanovicích, na němž sedí Prokop. V polovině 16. století hospodařil na jednom z dvorů Jan Čížek z Plavčic, který se psal "ze Šanovic" a jenž měl zmocňující list od Elišky z Vratišova k prodeji statku vratišovského, aby jej mohl roku 1544 v den Nanebevstoupení Páně prodati. 

Druhý dvůr byl odedávna svobodnický. Roku 1545 se uvádí, že zde společně a nedílně hospodařili bratři Simeon, Petr a Jiří ze Šanovic, kteří dvůr po předcích drželi a v obnovené Desce zemské téhož roku dali sobě vložiti. Zápis z roku 1550 je uvedeno "w Ssanowiczych ctwery hony od Selczje".

V berním rejstříku z roku 1620 je uveden Martin Mikulášů ze Šanovic jako svobodník. Roudnický archov Lobkowiczů uváděl k r. 1624 svobodníky, které chtěla vrchnost "koupit". Byli to Martin Sychot, Veselý, Zeman. Berní rula 1654 ve vesnici uvádí jednak svobodníka Adama Syhofa, jednak poddané chlumeckého panství Lobkowiczů: Jan Stěhule, Jan Kroupa, Jakub Jech, Jiřík Kotrbáček a Václav Kubíček. U jména Jana Háši je poznámka, že vyhořel roku r. 1654. V berní rule je též uveden lobkowiczký poddaný Petr Šanovec v Sušeticích. Jeho příjmení asi vzniklo z toho, že pocházel ze Šanovic. 

Jména svobodníků (Martin Sychot 1624, Adam Syhof 1654) byla zřejmě v zápisech zkomolena. Lze předpokládat, že správný tvar byl Šichoš, protože pod názvem Šichošský se pak dvůr uvádí i později. Tak 30. května 1702 Václav Šichoš dvůr prodal. Novou majitelkou byla Lidmila Dvořáková. Od ní dvůr koupil 1. 8. 1708 za 650 zlatých Fr. Sezima Mitrovský z Nemyšle na Jetřichovicích a Vrchoticích. Dvůr se stal součástí panství jetřichovického a s ním se dostal r. 1784 k Vysokému Chlumci, jehož součástí zůstal až do zrušení roboty. Mimoto zde mělo nějaký statek i město Sedlec. Tento statek byl 31. 5. 1792 prodán za 935 zlatých a 20 zlatých roční činže (asi také Lobkowiczům). Ke statku patřilo 10 jiter 862 sáhů polí a 922 sáhů luk.

V letech 1830 až 1831 panovala v okolí asiatická vrhavá černá úplavice, na jejíž upomínku stojí nad Šanovicemi "morový" křížek, na němž je psáno: "Na památku asiatské vrhavé černé úplavice, která panovala od roku 1830 až do roku 1831. Těchto dědin, Hospodine, rač chránit, zač prosíme, milostivě nás od zlého bránit." Tato hrozná epidemie cholery vznikla roku 1817 na indickém Gangu a zničila tehdy téměř celou Východní Indii. Přes Ceylon (1818), Siam (1819), přešla do Číny (1820), Persii a Sýrii (1822) a jižního Ruska (1830), aby přes Polsko a Halič zasáhla pak i k nám. Podle současných zápisů "první známkou nemoci byly křeče, jež tak sevřely, že člověk jako uhel zčernal, pak silné vrhání a smrtelný průjem." Pomoci proti úplavici neznal nikdo. Pili kořalku s pepřem, vodu, koňskou moč, dávali se zakopat do čerstvého koňského hnoje, ale umírali přece houfně. 

Z literatury je znám Josef Kabíček ze Šanovic (čp. 11), nadšený vlastenec, který od r. 1845 podporoval peněžitými dary Matici českou, "uznávaje, že je důležité pro náš národ vydávati dobré knihy české". Řada zdejších občanů narukovala v letech I. Světové války do rakousko-uherské armády. Příslušníkem československých legií byl Jan Mareš (7. pluk).

Ještě ve třicátých letech byli v Šanovicích dvě hospody, trafika a truhlář. Z minulosti se připomínalo řemeslo tkalcovské a košíkář, který "výborně uměl dělati hrabice a podělávky".

Zdroje:

https://www.sedlec-prcice.cz/sanovice/d-1449/p1=4161,   https://www.ceskasibir.cz/dok/d290.php